Prezidentem České republiky byl dnes večer zvolen generál Petr Pavel, který získal více než 58 % hlasů. Před sedmi měsíci v Paříži mu bylo připsáno nanejvýš 5 až 7 % hlasů… Je to lidská chyba, že? Dnes kolem 18 hodin večer v Praze ve volebním štábu kandidáta Pavla po vyhlášení výsledků probíhaly komentáře, kolem sebe bylo slyšet: « Všechny západní země gratulovaly generálu Pavlovi, kromě jedné. » Vždy tato francouzská výjimka! Ale po 18h jsme se dozvěděli, že Emmanuel pozval na Twitteru prezidenta Petra Pavla do Paříže…
Joël Bros (v Praze) a Joël-François Dumont — 28. ledna 2023 —
Je třeba říci, že přímá podpora prezidenta Emmanuela Macrona Andreji Babišovi dva dny před prvním kolem hlasování byla v zemi vnímána jako « kudla do zad« [1] země, která měla pověst přítele, s nímž byly navázány letité vazby. Jít podpořit údajně bývalého kolaboranta Stb,[2] přijmout ho v Elysejském paláci a vyvolat dojem, že je kandidátem Francie, zatímco byl kandidátem Moskvy, bylo kromě diplomatické chyby i vážnou chybou politickou, svědčící přinejmenším o jistém nedostatku rozlišování.
Obsah
Aniž bychom zapomněli na brilantní akci podplukovníka Pavla, který během kampaně v bývalé Jugoslávii zachránil 43 příslušníků našich speciálních jednotek odsouzených k jisté smrti, který z vlastní iniciativy – protože věděl, že kdyby požádal o povolení, bylo by mu zamítnuto – zachránil se svým oddílem naše krajany a přivezl tři těla na francouzskou stranu. Jak říkával můj bývalý vrchní praporčík, « někdy rádio nefunguje« . Francouzi, kteří zkusili všechno, se museli vzdát, takříkajíc mrtví na duši.
Francouzsko-československá legie
« Dnes je mi smutno, vzpomínám na dědečka, » říká mi Jana, hrdá na to, že její dědeček bojoval ve 14-18 letech ve francouzské uniformě u Verdunu v česko-slovenských legiích. Tehdy, před Benešem, existovala pomlčka, která byla přerušena, když se Slovensko stalo vagónem připojeným k ruské lokomotivě na moskevské trati.
Jak můžeme ve Francii zapomenout na všechny ty Čechy a Slováky, kteří bojovali v první a druhé světové válce a kteří padli na naší straně?
Jak můžeme ve Francii zapomenout na všechny ty Čechy a Slováky, kteří bojovali v první a druhé světové válce a kteří padli na naší straně?
Jak bych mohl zapomenout na svého starého přítele Rudolfa Lise, který šel v roce 1914 pěšky do Francie bojovat? [3]
18 a v letech 39-45 zpívali před naší kamerou partyzánskou hymnu ve francouzštině, kde byli francouzští dělníci STO zaměstnáni v místní velké továrně na výrobu německých leteckých motorů.
Prapor Foch: zapomenutí hrdinové
Ve sněhu, s botami vyrobenými z prostěradel venkovskými ženami, vedenými dvěma francouzskými podporučíky, kteří uprchli z Maďarska, se jich 200 podařilo zastavit 1e obrněnou divizi Waffen SS v průsmyku Strečno.
Statečný čin, kterému se kdy pokloní jen generál de Gaulle.[4]
Byl to statečný čin, který jako jediný v historii ocenil generál de Gaulle. Jacques Chirac, který nebyl nevděčník, přijal v Paříži Vladimíra Mečiara, aby vzdal hold generálu Milanu Štefánikovi, česko-slovenskému ministru války, který zahynul ve francouzské uniformě při padu letadla, typu Kaproni s italskými barvami, které letěl do Bratislavy, a jemuž Francie z vděčnosti vyhradila první místo na pařížském Boulevard des Maréchaux, 200 metrů od Porte de Saint-Cloud.[5] Doufejme, že zítra Česká republika – konečně – uzná toho, kdo si tento zločin objednal.
Proletářský internacionalismus, když se ti to líbí!
eJak by mohla Francie, která musela také trpět v rámci « rozdělení úkolů » služeb « satelitních zemí » ve prospěch KGB, aby nepošpinila obraz PCF, atentáty na Francouze,[6] zatýkání francouzských hrdinů 2. světové války, odbojářů, nemluvě o dezinformacích v našich médiích prostřednictvím desítek francouzských novinářů, kteří jsou každoročně zváni na letní « kurzy » do Karlových Varů v severních Čechách, pořádané touto zlovolnou StB ve prospěch KGB. Na programu bylo « přátelství mezi národy », které si zasloužilo jisté oběti… včetně setkání s krásnými mladými ženami, které se « nestydí za kopečky » a touží se zdokonalit ve francouzštině, a to na celé léto, než se vydají do Francie za těmito « francouzskými přáteli » a zdokonalí své jazykové znalosti. Aby bylo jasno: v Karlových Varech nebyli jen francouzští novináři.
Francouzi ve službách KGB, StB a Stasi
České archivy již odhalily roli Jeana Clémenta, nedávno zesnulého novináře Canard Enchaîné a agenta Prahy a Varšavy pro Moskvu. Představme si, že nám zítra otevře své účetní knihy? S fotografiemi, které to potvrzují!
Pravda zvítězí
Koneckonců, jaké je heslo Bílého lva? Pravda vítězí: « Pravda zvítězí », řád vytvořený zákonem z 10. dubna 1920, který následoval krátce po zákonu o zrušení rytířských řádů.[7] Vítězství pravdy se nezaleknou ti, kteří mají čisté svědomí. To je dobře známo.
Jak mohla Francie, stejně jako jiné země, tak dlouho skrývat před veřejným míněním, že tucet nacistických koncentračních táborů bylo i po roce 1945 využíváno ve prospěch SSSR?
A to nejen ve východním Německu, kde v letech 1945-1952 zemřelo více než 1,5 milionu lidí.
Medaile Řádu bílého lva
Stačí navštívit zlověstný ženský tábor severně od Berlína, Ravensbrück, abychom se přesvědčili, že vězeňkyně byly oblečeny do stejných šatů a jedly ze stejných misek jako ty, které tam byly až do svého « osvobození » Rudou armádou?
V srpnu 1945 použila sovětská vojenská správa (SMAD) koncentrační tábor Sachsenhausen jako « zvláštní tábor č. 7 ».
Do konce roku 1951, respektive do začátku roku 1952 existovalo v NDR deset « zvláštních táborů » v bývalých KZ, tzv. « Speziallager« . Je zajímavé, že tyto skutečnosti neuvádí žádná učebnice dějepisu. Jako by Speziallager nebyl totéž co Konzentrationslager (KG)!
Volba generála Pavla
To, co se stalo v České republice, svědčí o hluboké změně mentality těchto « malých zemí » střední a východní Evropy, která zdaleka přesahuje rámec samotné České republiky. Jejich deklarovaným cílem bylo znovu se začlenit do rodiny, která jim po staletí vždy patřila. Výkonnost jejich ekonomik ukazuje, že v posledních letech se k tomu schylovalo. To už platí ve většině hospodářských odvětví, ale politicky se museli ještě « osvědčit ».
Tyto země, osvobozené ze sovětských okovů, « udělaly vše », aby se dostaly na evropskou úroveň a připojily se k Evropě, která je dlouho, když ne ignorovala, tak alespoň zpovzdálí považovala za země « druhé kategorie ». Udělaly také « vše » pro vstup do NATO, které je pro Evropany jedinou kolektivní zárukou tváří v tvář sovětské hrozbě včera a ruské hrozbě dnes. Aby bylo možné podpořit takový ušlechtilý projekt evropské obrany, bylo by nutné, aby tak skvělá armáda nebyla v Africe, ale aby byla schopna ve střední Evropě vydržet déle než šest nebo sedm dní ve válce vysoké intenzity proti Rusku, jako je tomu dnes na Ukrajině.
Nově nabytá hrdost
V souvislosti s válkou na Ukrajině si tyto země uvědomily, že od nynějška bude třeba počítat s tím, že i ony budou zajišťovat bezpečnost Evropy.[8] Na pomoc Ukrajině daly vše, co měly, a to nejen stát, ale i obce a jednotlivci.
Ve všech zemích, které jsou, když ne první, tak druhé v pořadí, protože jsou blízko Ukrajiny nebo Běloruska, je skandinávská země, Norsko, severská země, Finsko, tři pobaltské země, Estonsko, Lotyšsko a Litva, nemluvě o Polsku, České republice, Slovensku, Rumunsku a Bulharsku.
Válka na Ukrajině donutila Čechy vybrat si mezi generálem a bývalým kolaborantem – slovo, které používali odpůrci Andreje Babiše v posledních deseti dnech kampaně – nebo zvýhodnit hrdinu pro Francouze, ale i pro Čechy. , který pochopil, že vojáci jsou nejlepé vybaveni k uzavření míru i k vedení války. První otázka, kterou si vojáci kladou, když jdou do války nebo do operace, je: kdy se vrátíme? Tuto otázku si politici, i ekonomisti, v úkrytu paláců republiky nekladou…
Co říkáte tomu českému učiteli francouzštiny, kterého jsme potkali večer v prvním kole v Praze, když říká: « Tak ten malý telegrafista v Elysejském paláci, má vybitou baterii v telefonu« ? Nebo té ženě z Moravy, která « žije v Paříži už čtyři roky », která se před několika aktivisty, kteří připíjeli na zdraví a úspěch nově zvoleného prezidenta, zeptala: « Ten váš Macron, ten to má všechno špatně a pořád, najednou, jak teď říkáte« ?
Pro Evropu – ale i pro Francii – nastal čas, aby se Češi znovu spojili se svou bohatou evropskou minulostí. Dnes večer řekli Evropě ano, což je něco, co lze uvítat ve všech zemích, dokonce i ve Francii, bez ohledu na všechny ty, kteří si stále myslí, že by se Putin mohl podílet na urovnání války na Ukrajině. Bylo také načase, aby se Češi po Tomáši Garriguu Masaryikovi a Václavu Havlovi opět stali součástí velkého evropského orchestru s Petrem Pavlem a nebyli odkázáni jen na první řady, .
Joël Bros (v Praze) a Joël-François Dumont
[1] « Česká republika nesmí být ponížena » a « Česká republika nesmí být ponížena » — (2023-01-11) —
[2] « Úmysl je dílem mnoha… čin je dílem jednoho (De Gaulle) » a « Úmysl je dílem mnoha… čin je dílem jednoho (De Gaulle) » — (2023-01-26) —
[3] Viz « Le bataillon Foch et la Résistance franco-slovaque » — Reportáž ze Slovenska odvysílaná 28. srpna 1998 v « Journal International de France Télévisions » na TV5 —
[4] Ministerské rozhodnutí č. 264 ze dne 9. prosince 1944 —
[5] Viz « Milan Rastislav Štefánik » — Reportáž na Slovensku odvysílaná 29. srpna 1998 v pořadu
« France Télévisions International News » na TV5 —
[6] « Úmysl je dílem mnoha… čin je dílem jednoho (De Gaulle) » a « Úmysl je dílem mnoha… čin je dílem jednoho (De Gaulle) » — (2023-01-26) —
[7] Řád bílého lva je nejvyšší vyznamenání udělované Českou republikou a předtím Československem. Řád měl při svém vzniku pět tříd (podobně jako Čestná legie ve Francii), v roce 1961 byl jejich počet snížen na tři — Zdroj: Wikipedia —
[8] Viz analýza Laure Mandeville v Le Figaro: Quand le rêve russe de la France vire au tourment stratégique: depuis le 24 février, les Français voient s’effondre l’un des éléments clés de leur matrice de politique étrangère. la politique d’équilibre de Paris a perdu… l’équilibre et ne sait plus bien à quel saint géopolitique se vouer – (2023-01-27) – když se francouzský sen mění ve strategickou muku: od 24. února se mým Francouzům hroutí jeden z klíčových prvků jejich zahraničněpolitické matrice. Pařížská politika rovnováhy ztratila svou… rovnováhu a už si není jistá, kterého geopolitického světce má následovat.
Viz také : « Tchéquie : Le retour du lion blanc » — (2023-01-27) —
